Není sen jako sen

Není sen jako sen

19.10.2017 – článek s rozhovorem

Vyšla jsem z domu a byl krásný letní den. Na nohách jsem měla zelené měkoučké pantofle, na kterých byla vyšitá žlutá květina. Říkala jsem si, že takové pantofle bych si na sebe nevzala, protože vypadaly dost infantilně, ale oblečená jsem byla do normálních džínových kalhot a obyčejného, bílého trička. Vypadá to, že záměrně někam jdu.

Šla jsem okolo vysokých domů a narazila na kamaráda, který stál u telefonní budky a vedle ní měl nastartované auto. Řekl mi ať si nastoupím do auta a já bez váhání nastoupila. Jeli jsme dlouho. Zastavili jsme u ošklivého, starého na půl rozpadlého domu, který měl rozbitou střechu. U toho domu byla silnice, po které nikdo nejezdil a v okolí byly listnaté stromy. Vypadalo to, že jsem na nějakém opuštěném, klidném místě daleko od civilizace. Počasí už nebylo hezké. Bylo zataženo a mraky byly šedivé. Vystoupila jsem z auta. Výpadek. Najednou sedím na dřevěné, staré židli a v ruce držím pistoli. Jsem vyděšená. Cítím, jak se mi klepou ruce. U mě stojí muž, kterého neznám. V životě jsem ho neviděla, ale má zlý pohled, jeho obočí je srostlé a pod nosem má knírek. Na nohách má kanady a zbytek oblečení je jakoby ve vojenském stylu. Křičí na mě ať ho zabiju. „Vystřel“ řve. Řekla jsem „to v životě neudělám“. Toho koho mám zabít také neznám a ten co má být zabit vypadá, že mu vůbec nevadí, že bude možná brzy mrtev. Křičím a pláču. Mám velký strach. Najednou ke mně ten muž v kanadách přistoupí, vezme moji ruku a dá ji na spoušť pistole. Stále drží mojí ruku a já cítím, jak mačká můj ukazováček na spoušti. Nechci to udělat, ale má větší sílu. Z pistole se ozve rána a přede mnou leží mrtvé tělo. Na těch infantilních pantoflích se objeví kapka krve. Muž mi říká „Vidíš, udělala jsi to“ a velice zle se u toho směje. Najednou ten muž uteče a já tam sedím a pláču. Rychlostí blesku je na místě několik policejních aut, ze kterých vystupují policisté, kteří na mě míří zbraněmi. Další výpadek. Náhle sedím v cele a na sobě mám pouta. Strašně moc křičím, že je to nespravedlivé, protože já jsem nic neudělala. Nemůžu za to. Nikdo mě neslyší. Všichni si myslí, že jsem vinna, ale já mám pocit té nespravedlnosti a té nesvobody. Toho, že jsem zavřená ve vězení a nikdo mi nevěří. Toho, že jsem přišla o svobodu. Nemám svobodu. Histericky křičím a vzlykavě pláču. Po tváři mi opravdu stékají slzy. Cítím je.

V tom se probudím a můj polštář je celý mokrý. Jsem celá vystrašená, ale ulevuje se mi, protože děkuji za to, že to byl jen sen.

Toto je jeden z několika snů, které se mi zdály několik let po sobě. Opakovalo se to asi každé 2-3 měsíce. Vždy to mělo jiný příběh, ale stejný princip. Vždy šlo o to, že jsem nic neudělala, ale zavřeli mě do vězení a já strašně brečela. Pamatuji si z toho snu na pocit té nespravedlnosti a toho, že jsem se vždy probudila s opravdovými slzami v očích. Dlouho jsem hledala důvod. Říkala jsem si, proč se mi zdají takové sny. Občas jen stačí něco ve svém životě změnit nebo udělat a sen zmizí. Mohlo to souviset nejen s tím, že nemám ráda nespravedlnost a že jsem si vždycky říkala, že kdyby mě někdo zavřel do vězení, tak se asi raději zabiju, protože bych to nepřežila. Nemít svobodu, nemít kolem sebe lidi, které znám. A taky jsem si říkala, že člověk nikdy neví, co se může stát. Do čeho se může neprávem namočit.

Na druhou stranu je skvělé jít jen tak spát a nechat si zdát. Tedy, pokud se Vám nezdá takový děsivý sen jako ten můj. Najednou se před Vámi otevírá krajina neuvěřitelných možností. Můžete být čímkoli a mít cokoli. Je to jen Váš sen a Vy si můžete vybrat čím budete a nikdo Vám to nevezme. Je to jen Vaše. Stačí si jen zdát. V tu chvíli uniknete před všemi problémy a starostmi. Jen se Vám musí podařit usnout. Zároveň je ale neuvěřitelné co všechno dokáže sám náš mozek vymyslet, když si nevyberete, co se Vám má zdát. Někdy se člověku zdá sen, ve kterém jsou takové bizarnosti, že by je nevymyslel ani ten největší blázen.

Často jsou naše sny ovlivněny tím nad čím před spaním přemýšlíme nebo, zda jsme viděli nějaký film. Třeba horor. To pak máte noční můry. Musím říct, že když jsem byla menší, tak jsem se dívala na horory celkem ráda, ale řekla bych, že čím jsem starší, tak se bojím čím dál víc. Horor už jsem neviděla ani nepamatuji.

Na noční můry měli Indiáni lapač snů. Věřili, že zachytává zlé sny a dobré nechává. Indiánka našla kus větvičky, vypletla do ní pavučinu z příze a zavěsila nad postýlku dítěte. Věřila, že dítěti se bude lépe spát. Lapač si můžete vyrobit doma, i když nevěříte, že zachytává zlé sny. Je to moc hezká dekorace domova. Já lapače vyrábím, takže je mám v každé místnosti.

Sny jako takové mají rozhodně význam. Mohou nám pomoci vysvětlit různé věci, které se dějí v našem životě. Pokud by se mi zdál sen o číslech do sportky, tak rozhodně půjdu a vsadím je, ale takový sen jsem ještě neměla :). A kdybych na ty čísla vyhrála, pak už to není sen jako sen. Pak už se sen stane skutečností a sen je snem, alespoň pro někoho může být. Většinou, když mám dojem, že zrovna tento sen má pro mě nějaký význam, tak z něj mám zvláštní pocit a myslím na něj celý den. V tu chvíli začínám pátrat, protože mám pocit, že to není jen sen, ale že mi to má něco říct. Někdy nás sny mohou i varovat…

Měla jsem párkrát sen, který se opravdu stal. V jednom případě to nebylo nic výjímečného, ale zdálo se mi, že jdu po ulici a štěká na mě jezevčík. Po té ulici jsem šla hned druhý den, ale ne záměrně. Ani jsem si nevzpomněla, že jdu po té ulici, ale štěkal na mě ten jezevčík. V tu chvíli mi došlo, že to je ten sen. V tom druhém případě to bylo trošku zvláštní. Jednou jsem poznala jednoho člověka. Chvíli jsme se bavili a v tu noc se mi o něm zdálo něco, co se pak stalo. A když jsme se potkali znovu, tak mi říkal, že se mu ve stejnou noc zdálo to stejné. V tom snu jsme se totiž potkali doopravy, ale vlastně ve snu.

O snech se toho dá napsat spoustu. Můžeme ale snít a snít. Snít o něčem. Pak to začíná slovy „Mým snem je …“ a nebo „Přeji si …“. Je velice důležité mít sny, protože, pokud je nemáte, tak už jste si asi všechny splnili, což je smutné a nebo jste velice nešťastný člověk. Snění člověka nutí dosahovat toho co chce. Teď ale přemýšlím, jak se obecně říká „Leda ve snu“. Lidé to říkají, když není možné něco splnit. Ale proč? Sny se přece mohou plnit. Když v ně věříte, tak se splní. Musíte opravdu věřit, ale o tom někdy příště.

A jaké máte sny Vy? Zdájí se Vám sny opakovaně? Napište, co se zdá Vám nebo, jestli máte nějaký nevyřešený sen.

Sledujte Vaše sny, protože Vám mohou pomoci odpovědět na některé události Vašeho života.

Věřte a sněte o čemkoli chcete, protože Vás to posouvá dál. Sním, žiji.

NÁZORY LIDÍ Z ULICE – Rozhovor

1) Pavel, 73 let

Zdají se Vám nějaké sny? Protože někomu se sny nezdají nebo si je nepamatuje.
Sny se mi samozřejmě zdají. Asi obden. Asi 3 – 4 x do týdne, ale strašidelné sny moc ne. Nezdají se mi sny o současnosti, ale o minulosti. Vše je to o minulosti. Nevím čím to je, ale začalo to mými problémy po operaci páteře, klouby. Mám sny o tom, že nemohu chodit, ale což je pravda, protože špatně chodím. A také mám sny o mých příbuzných. Zrovna dnes se mi zdálo o chalupě, kterou jsem měl, ale pak jsem ji musel prodat, protože mi už na to nestačily síly. V tom snu jsem se potkal se sousedy, kteří bydlely vedle a měl jsem s nimi nějaké nedorozumnění s topením. Někdy mě to i děsí, když se pak probudím, ale já se budím častěji kvůli zdravotním problémům.

Máte nějaké sny, které se vám opakují?
Většinou s těmi příbuznými. Konkrétně se sourozenci. Já jsem se narodil v okolí Tater, ale žiji tu už 55 let, takže se mi zdají hodně sny z toho místa, ale úplně stejný opakující se sen se mi nezdá…

Máte nějaký nesplněný sen?
Vím, že jsem udělal nějaké hlouposti. Třeba při rozvodu… Mohl jsem se mít dobře, ale přesunul jsem se, ale to jsem si také zapříčinil sám. Ale mám sen, že když se ráno probudím, tak aby to tak pokračovalo dál.

Máte nějaký nesplněný životní sen, který jste si vždycky přál?
Ani ne, ale vždycky jsem si přál více studovat… Ale zavinil jsem si to sám, protože jsem nechtěl více studovat a udělal jsem si průmyslovku v Hradci Králové. Po vyučení jsem mohl jít dál, ale pak mi říkali, abych šel na lékařské stroje, když nechci studovat. No a já jsem šel raději tam, ale tam se mi nelíbilo, tak jsem šel zase na jinou školu, stavitelství…

Nějaký splněný sen máte, který se Vám vyplnil?
Ani ne. Měl jsem celkem smůlu za mlada.

Co si představíte pod pojmem sen.
V dnešní době mít nějaké studium s nějakým titulem. Dnes to mají ve škole těžké.

2) Věk ani jméno nechtěla uvést, ale foto oka poskytla.

Co se Vám zdálo naposledy za sen?
Už je to dlouho. Momentálně si žádný teď nevybavuji.

Máte nějaký opakující se sen?
Nemám. Ani děsivé sny nemám. Že mě třeba někdo honí. To jsem měla v dětství, ale …

Máte nějaký nesplněný sen?
Ja myslím, že už jsem na zenitu svého věku, takže… Měla jsem sen, ale nesplnil se mi mojí blbostí. Bylo to tím, že jsem si vzala muže po osmi letech a já věděla, že to nebude dobré. Všichni mi to rozmlouvali, ale litovala jsem ho, protože jsem si říkala s kým se asi dá dohromady. Tím jsem se připravila o vztah s jiným člověkem a pak mě to celý život mrzelo.

A máte nějaký splněný sen?
Ano. Od malička jsem chtěla být učitelkou a to se mi splnilo.

O čem sníte do budoucna. Máte ještě nějaký sen?
Aby já i moje rodina jsme byli zdraví. To je to co si přeji.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *