Pražská MHD

Pražská MHD

21.1.2018 – článek s rozhovorem

Vycházím z domu a jako obvykle míjím staveniště rozestavěného obydlí. Potkávám paní s malým jorkšírem a pomali se dostávám k podchodu. Začíná pršet a já přemýšlím, zda se mám ještě vrátit pro deštník. Nevrátím se, pomyslím si, protože je sobota a tramvaj nejezdí tak často jako ve všední dny. Procházím podchodem a jdu po schodem na zastávku. Slyším jak už přijíždí tramvaj. Rychle se rozeběhnu a dobíhám ke dvěřím. Vždycky, když dobíhám tramvaj nebo autobus, běžím tak, aby mě řidič viděl ve zpětném zrcátku. Doběhnu ke dvěřím, ale v tom se dvěře zavřou a tramvaj odjíždí. Nepochybuji o tom, že by mě řidič neviděl. Problikne mi hlavou, jak se asi musí ten řidič smát. Jsem přesvědčená o tom, že to bylo naschvál. Tohle se mi totiž nestalo poprvé. A jako naschvál je i to, že zrovna na této zastávce není přístřešek, takže moknu a dalších 15 minut budu čekat na další tramvaj. Mohla bych se jít schovat do průchodu, ale co kdyby byl v další tramvaji zase nějaky podlý řidič. Když za dalších 15 minut přijíždí další trmvaj a já zmoklá jako vánočka nastupuji a usedám do látkové sedačky, tak si říkám, že napíšu článek o MHD. Jako by se tím mělo něco změnit, když si to přečte pár lidí, ale mě se uleví. A to je důležitý, alespoň pro mě.

Začala jsem tedy přemýšlet, proč to tak je. Proč jsou někteří řidiči tramvají naštvaní. Domnívám se, že naštvaní jsou, když zavírají přímo před nosem cestujícím. Jezdí přece kvůli tomu, aby vozili cestující. Pochopím, kdyby byl všední den. Bylo by mi to jedno, protože za 5 minut by jela další tramvaj, ale byla sobota a ještě ke všemu pršelo. A taky chápu, že řidiči nemohou čekat na každého.

Rozhodla jsem se zeptat se řidičů osobně. Pod článkem tedy najdete rozhovory s řidiči.

Nechci tím samozřejmě říct, že jsou všichni řidiči stejní. Velice dobře si vzpomínám na řidiče autobusu, kterého jsem snad nikdy před tím ani už nikdy potom nezažila. Jedu ráno do práce a už když jsem nastupovala, tak mi přišlo něco jiné. Atmosféra v autobusu byla jiná. Podívala jsem se do zrcátka u vstupu do autobusu, které míří na řidiče. Řidič se usmíval. A jel s takovou radostí. Na dobíhající cestující na zastávkách čekal a když prošli prvními dvěřmi, tak je i pozdravil. Když dojížděl na další zastávku, tak troubil. Říkala jsem si proč, je tak veselý, jelikož pokud řidič městské hromadné dopravy troubí, tak je většinou dost vytočený a po zatroubení se většinou z kabiny řidiče ozve „Tak jeď ty ….. (doplnit můžete sami)! Takže to, že tento příjemný řidič troubil mě trochu překvapilo. No, a když dojel na tu zastávku, nastoupil pán. Šel prostředními dvěřmi. Najednou slyším, jak řidič volá „Pane, nemusel jste utíkat. Já bych na vás počkal, proto jsem troubil“.

Další taková situace se mi stala s cestujícím, protože abych těm řidičům tolik nekřivdila, tak chápu, že i cestující jsou někdy zvláštní. Řidiči to musí mít občas těžké, i když tato situace je spíše úsměvná.

Jednoho dne si takhle jedu jako každé ráno. Potkávám ty stejné obličeje a ranní autobus je jako obvykle skoro plný. Stoupla jsem si doprostřed. Autobus na konečnou stanici jede asi 20 minut a já celých 20 minut cítím, že se na mě stále někdo upřeně dívá. S takovým zamyšleným a zasněným pohledem. Byla to starší paní. Když se na ni podívám s nechápavým pohledem, tak se rychle koukne jinam a tváří se trochu stydlivě s potutelným úsměvem a dělá, že nic. Chvíli přemýšlím a dívám se, zda náhodou není na mě nebo na mém oblečení něco divného. Nic jsem neobjevila a tak si jejích pohledů nevšímám. Autobus přijíždí na konečnou stanici a začne takový ten povyk mezi lidmi, že se začínají všichni tlačit ke dvěřím. Ta paní přistoupí ke mně a s velkým nadšením a objevem v hlase mi říká „Vy jste Táňa Vilhelmová, že ano?! Já Vás poznala hned. Podepsala byste se mi tady?“ V tu chvíli se začnu nahlas smát, ale jen v duchu, protože jsem to té paní nechtěla zkazit. Na ni se pouze usměji a odpovím „Podpis Vám klidně dám, ale musím Vás zklamat. Nejsem Táňa Vilhelmová.“ Myslíte, že by Táňa Vilhelmová jela v 8 ráno v přeplněném autobusu?“ Paní trošku ztuhl výraz zklamáním, že její objev byl jako jedinou v celém autobusu objeven. Nehledě na to, že jí dle mého nejsem podobná. Do práce jsem šla, alespoň s dobrou náladou.

Musím říct, že MHD jezdím ráda. Baví mě sledovat ty lidi. Přemýšlím, co asi dělají, kam jedou nebo co zrovna řeší za problém. Jestli mají smutný, veselý nebo naštvaný výraz, který je většinou nejčastější.

Koukám na pána přede mnou a říkám si, co asi dělá. Podle toho, jak je oblečen a dle toho, jak celkově vypadá odhaduji, že to bude někdo, kdo pracuje v IT. Ušmudlané kalhoty, trošku umaštěné vlasy, brýle a přemýšlivý, ustrašený pohled. Podle toho, jak se dívá odhaduji, že mu v hlavě běží nuly a jedničky. Můžu se ale mýlit.

Vedle něj stojí děvče s blonďatými , dlouhými vlasy a větším poprsím. Na sobě má růžový kabát s kožichem a vypadá, že má i nalepené řasy. Podle mě je dost umělá. Toto děvče se trochu znechuceně dívá na ajťáka vedle sebe a brzy popojde o kousek dál, asi aby mu nebyla nablízku.

A co támhle ta paní u dvěří. Na klíně má malého jezevčíka. Je to důchodkyně, která o sebe zřejmě dost pečuje, protože je oblečená v kostýmku a po jejích vrásčitých víčkách se jí drolí třpytivě modré oční stíny. Za mlada pracovala na Ministerstvu financí. Asi už žije sama. Manžel jí umřel před lety. Jede zrovna za ním na hřbitov?

Důchodci, to je kapitola sama o sobě. V MHD většinou stojím, ale občas si i sednu, když je poloprázdno. Nevím proč vždy, když si sednu mě musí někdo vytočit. Jednou jsem si takhle sedla, protože mi v ten den nebylo zrovna nejlíp, ale místa tam bylo dost. Seděla jsem u dvěří. Stoupla si přede mne žena v letech. Já měla sluchátka, tak jsem si jí nevšímala. Ale hypnotizovala mě svým nepříjemným pohledem. Moc dobře jsem věděla o co jí jde, ale seděla jsem dál. Další dvě sedadla předemnou byly totiž prázdná. V tom nastoupila nějaká starší paní. A ta žena v letech říká „To si ani stoupnout nemůžete?“. Strašně mě to vytočilo a říkám jí „Je tu místa dost. Dnes mi není zrovna dobře, tak jsem si dovolila sednout, i když obvykle nesedím“. Kde je napsáno, že všechny sedadla jsou jen pro starší? Takováhle situace mě vždycky dokáže vytočit a zkazit mi celý den. Mám úctu ke starším lidem, ale opravdu doufám, že já taková nebudu. Nevím proč jsou dnešní důchodci tak moc ukřivdění a maí potřebuje rýpat do ostatních. Když ta žena v letech vystoupila, tak jsem si stoupla, protože už jsem měla vystupovat. A nabídla jsem tedy své místo té starší paní, která nastupovala. Zajímavé bylo, že mi řekla, že sedět nemusí a že kdyby chtěla, tak si sedne jinde. Byla moc příjemná.

Všichni nejsou stejní. Stejně jako jsou zlí a dobří lidé, tak jsou příjemní a nepříjemní řidiči nebo duchůdci.

A jaké jsou Vaše příběhy z MHD?
Co na závěr? Jezdětě MHD, je to zážitek.

ROZHOVORY S ŘIDIČI

K rozhovorům bych chtěla dodat, že to bylo moc příjemné povídání. Měla jsem štěstí a narazila na příjmené řidiče. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací a věřím, že to také nemají občas lehké. A tímto jim děkuji. Chtěla jsem udělat i nějaké rozhovory s cestujícími, ale to už by bylo moc dlouhé.

1) ALEŠ, ŘIDIČ TRAMVAJE 14 LET

Máte svoji práci rád?
Ano. Někdy jsou chvíle problematické, ale dělám.

Co Vás baví na této práci?
Že je to práce pro lidi, že je to práce užitečná. Cítím v tom smysl.

Co Vám vadí na Vaší práci?
Těch věcí je strašně moc.

Co Vám vadí na cestujících?
Za těch 14 let to člověk, tak nějak přehlíží, takže nemůžu říct, že bych měl nějaké okamžiky, které by mi vadily.

Nevybavíte si ani jedinou situaci za tolik let, která Vás naštavala?
Já jsem strašně pozitivní člověk. Tyhle negativní věci ze mě nedostanete :).

Začala jsem tento článek psát proto, že mi vadí, že občas řidiči ujíždí dobíhajícím cestujícím před nosem a někdy mi to příjde jako hra. Co si o tom myslíte?
Může se to tak jevit, ale věřím, že žádný z řidičů to schválně nedělá. Pokud je to třeba na křižovatce a padnou mu světla, tak se může stát. On je totiž v tramvaji mechanizmus zavírání dvěří…

Když tedy doběhnu dveře tramvaje a zmáčknu tlačítko u dvěří, tak se ty dvěře otevřou nebo ne?
Když zmáčknete tlačítko na otevírání dvěří a ten řidič už se chce rozjet, tak dvěře už nejdou otevřít. Řidič by musel znovu zastavit a udělat celý proces otevírání, což je složité. To je právě to. Pokud jsou řidiči ve skluzu, tak musí ten čas vyrovnat.

Takže myslíte, že řidiči to nemají jako hru?
Může se stát, že řidič zavře a tramvaj mu nahlásí, že je zavřeno a už se nepodívá do zpětného zrcátka. Rozjede se a prostě jede. Já jsem takový, že koukám do poslední chvíle a koukám i po těch perónech, kde bych mohl ještě někoho nabrat, ale spoustu řidičů si splní svoji povinnost a jede. Je to o osobním přístupu.

Měl jste za těch 14 let nějakou nehodu?
To rozhodně. Hlavně ze začátku než si člověk zvykne na ten velký stroj. Než vychytá všechny nebezpečná místa, kde ty auta najíždí na koleje, kde lidé hodně přechází, tak tam ke kolizím bohužel dochází.

Jak se dělá takový řidičský průkaz na tramvaj?
Je tříměsíční kurz na učebně a pak jezdí cvičební tramvaje, kde se naučí tramvaj řídit.

Je něco, co byste chtěl ve své práci změnit nebo co Vám vadí?
Teď je největší problém nedostatek řidičů. DP (Dopravní podnik) se snaží ušetřit čas na konečných stanicích. Natahuje směny řidičům z 8,5 hodin třeba na 10 hodin, protože jak nejsou řidiči a Magistrát chce, aby bylo vše pokryto, tak ty řidiči dostávají záhul, ale do jaké míry to může DP ovlivnit. Je to těžké, takže DP se snaží vyjít Magistrátu, aby bylo vše pokryto, ale bohužel řidiči na to doplácí (řečeno trochu jinak :)). Je to palčivý problém současnosti.

Pracujete na směny?
Je to turnusové zaměstnaní. Ranní, odpolední, polonoc, šejdrové směny (ráno a odpoledne) a pak jsou noční. Tyto 4 modely se pravidelně střídají.

Jak to je s řidiči metra? Vždycky jsem si myslela, že ti co řídí metro to mají jako za odměnu.
Na metro je samostatný kurz a tam se přihlašují ti, co chtějí řídit metro. Všechno je to samostatná jednotka, jak na autobus, tak na tramvaj. Pokud bych chtěl řídit metro, tak bych musel udělat znovu zkoušky na metro a projít znovu tříměsíční kurz.

Víte kolik je žen řidiček?
To nevím, ale je jich dost, což je dobře.

Myslíte si, že se cestující změnily za tu dobu, co řídíte trmvaj?
Já myslím, že je to pořád stejné. Vždycky budou spokojení lidé a nespokojení lidé. To je pořád stejné v každé době.

Co je takový největší problému cestujících, co Vám nejvíc vadí?
Asi když si cestující na řidičích vybíjejí vztek. Za některé věci řidič nemůže. Třeba, když nějaký spoj vynechá z důvodu, že je dopravní nehoda nebo přijede o 15 minut pozdě, protože je nehoda na kolejích. Ten řidič to neví, jede do té zastávky a lidé stojí na zastávkách a on ani neví, že ta tramvaj před ním nejela, protože tramvaj musela být odkloněna. To znamená, že ten spoj vynechal. No a cestující si vylévají vztek. Říkají. „Jak to, že jezdíte pozdě?! Jak to, že před Vámi nejela tramvaj?! Ten řidič o tom nemusí vůbec vědět, protože tu informaci ani nemá. Třeba, jak se ty dvěře zavírají a ten řidič to nemůže ovlivnit, aby je zase otevřel, protože ten mechanizmus je automatický. Někdo ty dvěře třeba i roztrhne a vyhodí ty kladky z provozu a to je pak problém.

Vy nejste typ řidiče, který nadává, když řídí?
Já se snažím myslet své, protože nadávkami to člověk nezmění. Jak se říká. „Na hrubý pytel hrubá záplata“. Takže, když na mě někdo vystartuje, tak si to líbit nenechám. Ovšem problém je v tom, že já jsem identifikovatelný, mám mundůr, ale ten civilní člověk je anonymní.

Mohou Vám tedy nadávat.
Řidiči si nechávají hodně líbit, protože podnik se snaží dbát o dobrou image, takže si nemůže úplně dovolit to, co by si dovolil za normálních okolností. Ten cestující si ale může dovolit cokoli. V tom jsou velké konflikty.

Na Vás už přišly nějaké stížnosti? A jak se to případně řeší?
Stížnosti chodí. Řeší se to přes vedoucího dané vozovny nebo té garáže. Každá ta stížnost musí být řešená, i když jsou to někdy hlouposti.

Má to nějaký dopad na to, že by Vás mohli vyhodit z práce?
Určitě. Je to odstupňované a když se to opakuje, tak to jde do záznamu karty řidiče. Když je toho víc, tak se dává žlutá karta jako ve fotbale, pak 2 žluté karty a pak je to červená a výpověď. Pokud se to opakuje.

2) PANÍ ?, ? (zapomněla jsem se zeptat), ŘIDIČKA TRAMVAJE 9 LET

Máte svoji práci ráda?
Dělám ji moc ráda, ale …

Co Vás nejvíc štve na té práci?
Nejvíce mě štvou nepřizbůsobivý lidé. Nejen cestující, ale i v autech. Někdy je to náročné. Nejvíc mě štve, že jsou ti lidé sprostí a člověk pak cítí takovou beznaděj, protože s tím nic nenadělá.

Kdybyste měla možnost ve své práci něco změnit, co byste změnila?
Dala bych více přeferencí tramvajím. Myslím si, že když jede někdo autem, tak ať si jede autem a neměl by ty tramvaje zdržovat. Někdy mi to vadí, protože ta trmvaj tam někdy trčí kvůli tomu, že jsou auta na kolejích, takže bych někde i vyloučila automobilovou dopravu, pokud by to šlo.

Co Vám vadí nejvíc na cestujících?
Vadí mi bezdomovci, protože smrdí. Jezdí zadarmo a tím smradem obtěžují ostatní cestující.

Co děláte, když vidíte bezdomovce v tramvaji? Jdete za ním a vyhodíte ho? Máte takovou pravomoc?
Mám takovou pravomoc, ale dělám to v případě, že mi příjdou říct cestující, že jim to vadí, takže se potom snažím s tím něco dělat. Někdy si ani nevšimnete, že vám tam nastoupí bezdomovec. To zjistím až na konečné stanici, když nechce vystoupit. Málokdy ale někdo příjde, že je tam někdo, kdo obtěžuje zápachem, takže někdy ani nevím, že tam někdo takový je.

Máte nějakou situaci, na kterou si vzpomenete, která Vás naštvala?
Nemůžu říct. Já se snažím nemít konflikty a pokud na nějaký konflikt dojde, tak se snažím jednat slušně.

Začala jsem tento článek psát proto, že mi vadí, že někteří řidiči ujíždí dobíhajícím cestujícím před nosem a někdy mi to příjde jako hra. Co si o tom myslíte?
Je to možné. Já Vám k tomu řeknu jendu věc. O tom víkendu je to jiné, ale vě všední dny. Já mám na konečné 10 minut čas a kdybych na každé zastávce čekala na někoho, kdo dobíhá… Někdy se mi do cesty postaví popeláři a mám zpoždění.
Já si třeba na konečné mohu dojít na toaletu, ale vyjížděla bych pozdě a to nikdo nechce, tím, že ten čas je důležitý. Někdy ani dobíhající nevidím, takže to nemusí být vůbec naschvál. Možná ale jsou tací, kteří to dělají.

Víte o někom, kdo to třeba dělá?
Nevím, ale někteří řidiči říkají, že na tramvaj se má čekat a né dobíhat, takže ta tramvaj nemůže čekat na cestující, kteří dobíhají. Někdy, když stojím třeba na Hradčanské, tak ty dvěře otevřu třeba 3x, protože vždycky někdo doběhne, ale já bych z té zastávky neodjela, protože jsou to takové frekventované zastávky, kde vlastně pořád někdo dobíhá.
Někdo Vám třeba nadává. Nedávno mi paní říká, že jedu o minutu později, tak abych jela příště včas. Podívala jsem se na můj počítač a otevřela okénko. Řekla jsem paní, že jedu o půl minuty později. Jízdní řad je orientační. To se nedá.

Nejhorší jsou maminky s kočárkem. Ty vůbec nedávají znamení, že chtějí nastoupit nebo vystoupit. V tramvaji má jet jeden nebo dva kočárky a my tolerujeme třeba 5 nebo 6 kočárů. Takže ty kočárky, to mě teda vytáčí. Co mě ještě fascinuje je, jak ty maminky jdou do těch schodů. Vždycky jdou rukojetí ke schodům. Takže si říkám, že DP by měl udělat nějaké shoty na to, jak to dělat, protože nikdo nečte přepravní řád. Někdy vyběhnu a říkám těm maminkám, aby zvonily a zvedaly ruce a do schodů dávali kočarek s rukojetí ke schodům. Když na to některé maminky upozorním, tak některé poděkují a říkám jim, aby to řekli kamarádkám.

Jste ten typ řidičky, která nadává?
Dříve jsem nenadávala vůbec, ale teď se občas rozčiluji. Snažím se jen pro sebe, ale nahlas občas taky. Dříve když jsem slyšela nějakého kolegu nadávat, tak jsem si říkala, proč tak nadává, ale teď už to chápu.

Taky je blbý, když lidé přecházejí před tramvají. Kdyby někdo před tou tramvají zakopl, tak ta tramvaj nemusí zastavit.

Uvažovala jste někdy o změně zaměstnaní?
Teď zrovna uvažuji, protože mi vadí ten režim. Někdy jdu spát ve dvě hodiny ráno. Mám jeden den volna a pak vstávám třeba ve tři ráno a to je docela vyčerpávající. Začínám třeba ráno ve čtyři, takže ve tři vstávám.

A noční tramvaje řídíte?
Tak já noční nejezdím. To nemusím. Ale ty ranní to jezdí jen opilci. S někým se domluvíte, někdo je agresivní. Nekdy vás napadají slovně nebo se dohadují. Tohle mě nebaví, ale řízení to mě baví moc. Dříve jsem pracovala ve školce jako učitelka a už jsem toho měla moc. Nešlo o děti, ale spíše o rodiče.

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *